God

On sám zdržuje stále trůn svůj, a roztahuje na něm oblaky své.

Sloupové nebeští třesou se a pohybují od žehrání jeho.

Mocí svou rozdělil moře, a rozumností svou dutí jeho.

Duchem svým nebesa ozdobil, a ruka jeho sformovala hada dlouhého.

Aj, toť jsou jen částky cest jeho, a jak nestižitelné jest i to maličko, což jsme slyšeli o něm. Hřímání pak moci jeho kdo srozumí?

Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,

Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,

Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.

Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?

Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?

Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?

Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.

Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:

Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.

K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.

Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.

Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.

Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.

Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,

Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.

On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.

Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji,připravil ji, a vystihl ji.

Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.

Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,