God

Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,

A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.

Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.

Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:

Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,

I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?

A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.

Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?

On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.

Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.

Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?

Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.

Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?

Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,

Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.

Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?

Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;

Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?

Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.

Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.

Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.

Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,

Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.

Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?

Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?