Biblické verše o The Miracles of Christ

A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.

A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se.

A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.

I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl.

I ujav slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co.

A on pohleděv, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové.

Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti. I uzdraven jest, takže i zdaleka jasně viděl všecky.

A když přestal mluviti, dí k Šimonovi: Vez na hlubinu, a rozestřete síti své k lovení ryb.

I odpověděv Šimon, řekl jemu: Mistře, přes celou noc pracovavše, nic jsme nepopadli, ale k slovu tvému rozestru sít.

A když to učinili, zahrnuli množství veliké ryb, takže se trhala sít jejich.

I sstoupiv s nimi s hory, stál na místě polním, a zástup učedlníků jeho, a množství veliké lidu ze všeho Judstva i z Jeruzaléma, i z Týru i z Sidonu, jenž při moři jsou, kteříž byli přišli, aby jej slyšeli a uzdraveni byli od neduhů svých,

I kteříž trápeni byli od duchů nečistých. A byli uzdravováni.

A všecken zástup hledal se ho dotknouti; nebo moc z něho vycházela, a uzdravovala všecky.

A když se přiblížil k bráně města, aj, mrtvý byl nesen ven, syn jediný matky své, a ta vdova byla, a zástup města mnohý s ní.

Kteroužto uzřev Pán, milosrdenstvím hnut jsa nad ní, řekl jí: Neplačiž.

A přistoupiv, dotekl se már. (Ti pak, kteříž nesli, zastavili se.) I řekl: Mládenče, toběť pravím, vstaň.

I pozdvih se mrtvý, sedl, a počal mluviti. I dal jej mateři jeho.

A v touž hodinu mnohé uzdravil od neduhů, od nemocí a duchů zlých, a slepým mnohým zrak dal.

Odpověděv pak Ježíš, řekl jim: Jdouce, povězte Janovi, co jste viděli a slyšeli, že slepí vidí, kulhaví chodí, malomocní očištění přijímají, hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.

A aj, byla tu žena, kteráž měla ducha nemoci osmnácte let, a byla sklíčena, a nijakž se nemohla zprostiti.

A uzřev ji Ježíš, zavolal jí k sobě, a řekl jí: Ženo, zproštěna jsi od nemoci své.

I vložil na ni ruce, a ihned zdvihla se, a velebila Boha.

A aj, člověk jeden vodnotelný byl před ním.

I odpověděv Ježíš, dí zákoníkům a farizeům, řka: Sluší-li v sobotu uzdravovati?

A oni mlčeli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil.