Biblické verše o Predestination

Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil,

Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho.

Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil.

Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého,

Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti.

Jákoba zajisté sobě vyvolil Hospodin, a Izraele za svůj lid zvláštní.

Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.

A však nyní slyš, Jákobe, služebníče můj, a Izraeli, kteréhož jsem vyvolil.

Toto dí Hospodin, kterýž tě učinil, a sformoval hned od života matky, a spomáhá tobě: Neboj se, služebníče můj, Jákobe, a upřímý, kteréhož jsem vyvolil.

Nebo kdo tak jako já ohlašuje a oznamuje to, aneb spořádá mi to hned od toho času, jakž jsem rozsadil lidi na světě? A kdo to, což přijíti má, oznámiti jim mohou?

Stalo se, pravím, slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

Dříve než jsem tě sformoval v životě, znal jsem tebe, a dříve nežlis vyšel z života, posvětil jsem tě, za proroka národům dal jsem tebe.

Miluji vás, praví Hospodin, vy pak říkáte: V čem nás miluješ? Zdaliž Ezau nebyl bratr Jákobův? praví Hospodin. A však jsem miloval Jákoba.

Ezau pak měl jsem v nenávisti; protož zanechal jsem hor jeho pustých, a dědictví jeho drakům pouště.

V ten čas odpověděv Ježíš, řekl: Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a opatrnými, a zjevil jsi je maličkým.

Jistě, Otče, že se tak líbilo před tebou.

Takť budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.

Dí jim: Kalich zajisté můj píti budete, a křtem, jímž já se křtím, pokřtěni budete, ale seděti na pravici mé a na levici mé, neníť mé dáti vám, ale dáno bude těm, kterýmž připraveno jest od Otce mého.

Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.

A byť nebyli ukráceni dnové ti, nebyl by spasen nižádný člověk. Ale pro vyvolené ukráceni budou dnové ti.

Tehdyť dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý zanechán.

Dvě budou ve mlýně při žernovu; jedna bude vzata, a druhá zanechána.

Tedy dí Král těm, kteříž na pravici jeho budou: Pojďte požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa.

Synť zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten.

A byť neukrátil Pán těch dnů, nebyl by spasen žádný člověk. Ale pro vyvolené, kteréž vyvolil, ukrátil těch dnů.