Biblické verše o Prayer Under Affliction

Nakloniž, Hospodine, ucha svého a uslyš; otevři, Hospodine, oči své a pohleď; slyš slova Senacheribova, kterýž poslal k činění útržek Bohu živému.

A nyní, Hospodine Bože náš, vysvoboď nás, prosím, z ruky jeho, ať by poznala všecka království země, že jsi ty sám, Hospodine, Bohem.

Bože náš, zdali jich souditi nebudeš? V násť zajisté není žádné síly proti množství tomuto velikému, kteréž táhne proti nám, aniž my víme, co bychom činiti měli, toliko na tě patří oči naše.

Nyní tedy, ó Bože náš, silný, veliký, mocný a hrozný, kterýž ostříháš smlouvy a milosrdenství, nechť to není u tebe za málo, že ty všecky těžkosti na nás přišly, na krále naše, knížata naše, kněží naše, proroky naše i na otce naše, a na všecken lid tvůj, hned ode dnů králů Assyrských, až do tohoto dne,

Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.

Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?

Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.

Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.

Obětujte oběti spravedlnosti, a doufejte v Hospodina.

Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne.

Nebo on vyhledává krve, rozpomíná se na ni, aniž se zapomíná na křik utištěných.

Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?

Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,

Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,

Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.

Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.

Vyuč mne, Hospodine, cestě své, a veď mne po stezce přímé pro ty, jenž mne střehou.

Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:

Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.

Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji. [ (Psalms 39:14) Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl. ]

Přednímu z kantorů, žalm Davidův,

Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi.