Biblické verše o Philosophy

On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.

On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,

Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.

Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?

Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.

Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,

Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,

Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,

A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.

Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,

Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.

Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.

A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.

Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:

Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.

I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.

Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.

Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.

Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.

Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,

Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.

Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.

Tedy někteří z epikureů a stoických mudráků hádali se s ním. A někteří řekli: I co tento žváč chce povědíti? Jiní pak pravili: Zdá se býti nějakých cizích bohů zvěstovatel. Neb jim o Ježíšovi a o z mrtvých vstání vypravoval.

Nebo což poznáno býti může o Bohu, známé jest jim učiněno, Bůh zajisté zjevil jim.

Nebo neviditelné věci jeho mohou vidíny býti, když z skutků při stvoření světa stalých rozumem pochopeny bývají, totiž ta jeho věčná moc a Božství, tak aby již byli bez výmluvy,