Biblické verše o Ministers

Tedy dí učedlníkům svým: Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo.

Protož proste Pána žni, ať vypudí dělníky na žeň svou.

Což vám pravím ve tmách, pravte na světle, a co v uši slyšíte, hlásejte na domích.

A nebojte se těch, kteříž zabíjejí tělo, ale duše nemohou zabíti; než bojte se raději toho, kterýž může i duši i tělo zatratiti v pekelném ohni.

Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou.

Protož všecko, což by koli rozkázali vám zachovávati, zachovávejte a čiňte, ale podle skutků jejich nečiňte; neboť praví, a nečiní.

Amen pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej.

Jestliže by pak řekl zlý služebník ten v srdci svém: Prodlévá pán můj přijíti,

I počal by bíti spoluslužebníky, jísti a píti s opilci,

Přijdeť pán služebníka toho v den, v kterýž se nenaděje, a v hodinu, v kterouž neví.

I oddělíť jej, a díl jeho položí s pokrytci. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

Jedenácte pak učedlníků šli do Galilee na horu, kdežto jim byl uložil Ježíš.

A uzřevše ho, klaněli se jemu. Ale někteří pochybovali.

A přistoupiv Ježíš, mluvil jim, řka: Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi.

Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého,

Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť zatracen.

A oni šedše, kázali všudy, a Pán jim pomáhal, a slov jejich potvrzoval činěním divů.

I dí jemu Ježíš: Nech, ať mrtví pochovávají mrtvé své, ale ty jda, zvěstuj království Boží.

Potom pak vyvolil Pán i jiných sedmdesát, a poslal je po dvou před tváří svou do každého města i místa, kamž měl sám přijíti.

Kdož vás slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdož pak mnou pohrdá, pohrdáť tím, kdož mne poslal.

Potom navrátilo se s radostí těch sedmdesáte, řkouce: Pane, také i ďáblové se nám poddávají ve jménu tvém.

Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.

Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.

A když poobědvali, řekl Ježíš Šimonovi Petrovi: Šimone, synu Jonášův, miluješ-li mne více nežli tito? Řekl jemu: Ovšem, Pane, ty víš, že tě miluji. Dí jemu: Pasiž beránky mé.

Řekl jemu opět po druhé: Šimone Jonášův, miluješ-li mne? Řekl jemu: Ovšem, Pane, ty víš, že tě miluji. Dí jemu: Pasiž ovce mé.