Biblické verše o Faith

Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.

Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

Přednímu kantoru, jako: Nevyhlazuj, zlatý žalm Davidův, když utekl před Saulem do jeskyně.

Smiluj se nade mnou, ó Bože, smiluj se nade mnou; neboť v tebe doufá duše má, a v stínu křídel tvých schráním se, až přejde ssoužení.

Volati budu k Bohu nejvyššímu, k Bohu silnému, kterýž dokonává za mne.

Ale ty, Hospodine, směješ se jim, posmíváš se všechněm národům.

Když on moc provozuje, na tebe pozor míti budu, nebo ty, Bože, jsi hrad můj vysoký.

Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.

Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.

Ty jsi zajisté, Bože, vyslyšel žádosti mé, dal jsi dědictví bojícím se jména tvého.

Ke dnům krále více dnů přidej, ať jsou léta jeho od národu do pronárodu,

Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah.

Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.

Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.

Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.

Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.

Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.

Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. [ (Psalms 69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati. ]

Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.

Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.

Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.

Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.

Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.