Biblické verše o Afflictions and Adversities

Mnohé úzkosti jsou spravedlivého, ale Hospodin ze všech jej vytrhuje.

Krokové člověka spravedlivého od Hospodina spravováni bývají, a cestu jeho libuje.

Jestliže by upadl, neurazí se; nebo Hospodin drží jej za ruku jeho.

Špehujeť bezbožník po spravedlivém, a hledá ho zahubiti;

Ale Hospodin ho nenechá v ruce jeho, aniž ho dopustí potupiti, když by souzen byl.

Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.

Hospodin ho ostřeže, a obživí jej; blažený bude na zemi, aniž ho vydá líbosti nepřátel jeho.

Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících.

Přednímu kantoru z synů Chóre, píseň na alamot.

A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.

Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.

Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.

Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův.

Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé.

Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah.

Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.

Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.

V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.

Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.

Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc, [ (Psalms 62:13) A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho. ]

Uvedl jsi nás byl do leči, krutě jsi bedra naše ssoužil,

Otec jest sirotků a ochránce vdov, Bůh v příbytku svatém svém.

Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.