Skip to content
Daniel 6:10-23

Daniel v jámě lvové

Daniel 6:10-23

Daniel vzdoruje královskému nařízení

10
Daniel pak, když se dověděl, že jest vydán mandát, všel do domu svého, kdež otevřená byla okna v pokoji jeho proti Jeruzalému, a třikrát za den klekal na kolena svá, a modlíval se a vyznával se Bohu svému, tak jakož prvé to činíval.
11
Tedy muži ti shromáždivše se a nalezše Daniele, an se modlí a pokorně prosí Boha svého,
12
Tedy přistoupili a mluvili k králi o zápovědi královské: Zdaliž jsi nevydal mandátu, aby každý člověk, kdož by koli něčeho žádal od kterého boha neb člověka až do třidcíti dnů, kromě od tebe, králi, uvržen byl do jámy lvové? Odpověděv král, řekl: Pravéť jest slovo to, podlé práva Médského a Perského, kteréž jest neproměnitelné.
13
Tedy odpovídajíce, řekli králi: Daniel ten, kterýž jest z zajatých synů Judských, nechtěl dbáti na tvé, ó králi, nařízení, ani na mandát tvůj, kterýž jsi vydal, ale třikrát za den modlívá se modlitbou svou.
14
Tedy král, jakž uslyšel tu řeč, velmi se zarmoutil nad tím, a uložil král v mysli své vysvoboditi Daniele, a až do západu slunce usiloval ho vytrhnouti.
15
Ale muži ti shromáždivše se k králi, mluvili jemu: Věz, králi, že jest takové právo u Médských a Perských, aby každá výpověd a nařízení, kteréž by král ustanovil, neproměnitelné bylo.

Daniel v jámě lvové

16
I řekl král, aby přivedli Daniele, a uvrhli jej do jámy lvové. Mluvil pak král a řekl Danielovi: Bůh tvůj, kterémuž sloužíš ustavičně, on vysvobodí tebe.
17
A přinesen jest kámen jeden, a položen na díru té jámy, a zapečetil ji král prstenem svým a prsteny knížat svých, aby nebyl změněn ortel při Danielovi.
18
I odšel král na palác svůj, a šel ležeti, nic nejeda, a ničímž se obveseliti nedal, tak že i sen jeho vzdálen byl od něho.
19
Tedy král hned ráno vstav na úsvitě, s chvátáním šel k jámě lvové.
20
A jakž se přiblížil k jámě, hlasem žalostným zavolal na Daniele, a promluviv král, řekl Danielovi: Danieli, služebníče Boha živého, Bůh tvůj, kterémuž ty sloužíš ustavičně, mohl-liž tě vysvoboditi od lvů?
21
Tedy Daniel mluvil s králem, řka: Králi, na věky buď živ.
22
Bůh můj poslal anděla svého, kterýž zavřel ústa lvů, aby mi neuškodili; nebo před ním nevina nalezena jest při mně, nýbrž ani proti tobě, králi, nic zlého jsem neučinil.
23
Tedy král velmi se z toho zradoval, a rozkázal Daniele vytáhnouti z jámy. I vytažen byl Daniel z jámy, a žádného úrazu není nalezeno na něm; nebo věřil v Boha svého.

Viz také

Kde jinde to Písmo uvádí.

  • 2. Timoteovi 4:17

    Pán pak byl se mnou a posilnil mne, aby skrze mne utvrzeno bylo kázání o Kristu, a aby je slyšeli všickni národové. I vytržen jsem byl z úst lva.
    z verše 22
  • Židům 11:33

    Kteříž skrze víru vybojovávali království, činili spravedlnost, docházeli zaslíbení, zacpávali ústa lvům,
    z verše 22
  • Žalmy 55:17

    Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.
    z verše 10
  • Žalmy 37:39

    Ale spasení spravedlivých jest od Hospodina, onť jest síla jejich v času ssoužení.
    z verše 16
  • Žalmy 37:40

    Spomáháť jim Hospodin, a je vytrhuje, vytrhuje je od bezbožníků, a zachovává je; nebo doufají v něho.
    z verše 16
  • Skutky 5:29

    Odpověděv pak Petr a apoštolé, řekli: Více sluší poslouchati Boha než lidí.
    z verše 10
  • Jób 5:19

    Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.
    z verše 16
  • Skutky 12:11

    Tedy Petr přišed sám k sobě, řekl: Nyní právě vím, že poslal Pán anděla svého, a vytrhl mne z ruky Herodesovy, a ze všeho očekávání lidu Židovského.
    z verše 22
  • Žalmy 91:14

    Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.
    z verše 16
  • Žalmy 91:16

    Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.
    z verše 16
  • Žalmy 91:11

    Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.
    z verše 22
  • Žalmy 91:13

    Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.
    z verše 22

Kde se to odehrává

Settings

Reading Style

Typeface

Font Size 19px

Options