Biblické verše o Procrastination

Opatrné pak vzaly olej v nádobkách svých s lampami svými.

A když prodléval Ženich, zdřímaly se všecky a zesnuly.

O půlnoci pak stal se křik: Aj, Ženich jde, vyjděte proti němu.

Tedy vstaly všecky panny ty, a ozdobily lampy své.

Bláznivé pak opatrným řekly: Udělte nám oleje vašeho, nebo lampy naše hasnou.

I odpověděly opatrné, řkouce: Bojíme se, že by se snad ani nám i vám nedostalo, jděte raději k prodavačům a kupte sobě.

A když odešly kupovati, přišel Ženich, a které hotovy byly, vešly s ním na svadbu, i zavříny jsou dveře.

Potom pak přišly i ty druhé panny, řkouce: Pane, pane, otevři nám.

A on odpověděv, řekl: Amen, pravím vám, neznámť vás.

Bdětež tedy; neb nevíte dne ani hodiny, v kterou Syn člověka přijde.

I řekl k jinému: Pojď za mnou. A on řekl: Pane, dopusť mi prve jíti a pochovati otce mého.

I dí jemu Ježíš: Nech, ať mrtví pochovávají mrtvé své, ale ty jda, zvěstuj království Boží.

I řekl opět jiný : Půjdu za tebou, Pane, ale prve dopusť mi, ať se rozžehnám s těmi, kteříž jsou v domu mém.

Řekl jemu Ježíš: Žádný, kdož vztáhna ruku svou k pluhu, ohlídal by se nazpět, není způsobný k království Božímu.

Totiž když vejde hospodář, a zavře dveře, a počnete vně státi a tlouci na dveře, řkouce: Pane, Pane, otevři nám, a on odpovídaje, díť vám: Neznám vás, odkud jste:

A když on vypravoval o spravedlnosti a o zdrželivosti a o budoucím soudu, ulekl se Felix, a odpověděl: Nyní odejdi, a v čas příhodný zavolám tě.

(Neboť praví Bůh: V čas příhodný uslyšel jsem tě a v den spasení spomohl jsem tobě. Aj, nyníť jest čas příhodný, aj, nyní dnové spasení.)

Nebo vy sami výborně víte, že ten den Páně jako zloděj v noci, tak přijde.

Neb když dějí: Pokoj a bezpečnost, tedy rychle přijde na ně zahynutí, jako bolest ženě těhotné, a neujdouť toho.

Protož jakž praví Duch svatý: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho,

Nezatvrzujtež srdcí svých, jako při onom popouzení Boha v den pokušení toho na poušti;

Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé po čtyřidceti let.

Protož hněviv jsem byl na pokolení to, a řekl jsem: Tito vždycky bloudí srdcem, a nepoznávají cest mých.

Takže jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

Viztež, bratří, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé, a nevěrné, kteréž by odstupovalo od Boha živého.