Biblické verše o Chastity

Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.

Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.

Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.

Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,

Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.

Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.

Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.

Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.

Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje.

Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne.

Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci,

Pokrmové břichu náležejí, a břicho pokrmům; Bůh pak i pokrmy i břicho zkazí. Ale tělo ne smilstvu oddáno býti má, ale Pánu, a Pán tělu.

Bůh pak i Pána Ježíše vzkřísil, i nás také vzkřísí mocí svou.

Nevíte-liž, že těla vaše jsou údové Kristovi? Což tedy vezma údy Kristovy, učiním je údy nevěstky? Odstup to.

Zdaliž nevíte, že kdož se připojuje k nevěstce, jedno tělo jest s ní? Nebo dí Písmo: Budou dva jedno tělo.

Ten pak, jenž se připojuje Pánu, jeden duch jest s ním.

Utíkejte smilstva. Všeliký hřích, kterýžkoli učinil by člověk, kromě těla jest, ale kdož smilní, ten proti svému vlastnímu tělu hřeší.

Zdaliž nevíte, že tělo vaše jest chrám Ducha svatého, jenž přebývá v vás, kteréhož máte od Boha, a nejste sami svoji?

O čemž jste mi pak psali, k tomuť vám toto odpovídám: Dobréť by bylo člověku ženy se nedotýkati.

Ale pro uvarování se smilstva, jeden každý manželku svou měj a jedna každá měj muže svého.

Nebo chtěl bych, aby všickni lidé tak byli jako já, ale jeden každý svůj vlastní dar od Boha má, jeden tak a jiný jinak.

Pravím pak neženatým a vdovám: Dobré jest jim, aby tak zůstali jako i já.

Pakliť se nemohou zdržeti, nechažť v stav manželský vstoupí; nebo lépe jest v stav manželský vstoupiti nežli páliti se.

O pannách pak přikázání Páně nemám, ale však radu dávám, jakožto ten, jemuž z milosrdenství svého Pán dal věrným býti.

Za toť pak mám, že jest to dobré pro nastávající potřebu, totiž že jest dobré člověku tak býti.