Biblické verše o Tongue

Od těch rozděleni jsou ostrovové národů po krajinách jejich, každý podlé jazyku svého, vedlé čeledi své, v národech svých.

Ti jsou synové Chamovi po čeledech svých, vedlé jazyků svých, po krajinách svých, v národech svých.

Byla pak všecka země jazyku jednoho a řeči jedné.

I stalo se, když se brali od východu, nalezli pole v zemi Sinear, a bydlili tam.

A řekli jeden druhému: Nuže, nadělejme cihel, a vypalme je ohněm. I měli cihly místo kamení, a zemi lepkou místo vápna.

Nebo řekli: Nuže, vystavějme sobě město a věži, jejíž by vrch dosahal k nebi; a tak učiňme sobě jméno, abychom nebyli rozptýleni po vší zemi.

Sstoupil pak Hospodin, aby viděl to město a věži, kterouž stavěli synové lidští.

A řekl Hospodin: Aj, lid jeden a jazyk jeden všechněch těchto, a toť jest začátek díla jejich; nyní pak nedadí sobě v tom překaziti, což umínili dělati.

Protož sstupme a změťme tam jazyk jejich, aby jeden druhého jazyku nerozuměl.

A tak rozptýlil je Hospodin odtud po vší zemi; i přestali stavěti města toho.

Protož nazváno jest jméno jeho Bábel; nebo tu zmátl Hospodin jazyk vší země; a odtud rozptýlil je Hospodin po vší zemi.

Moudré srdce přijímá přikázaní, ale blázen od rtů svých padne.

Mnohé mluvení nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest.

Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.

Kdo ostříhá úst svých a jazyka svého, ostříhá od úzkosti duše své.

Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.

Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;

Nebo já, když skutkové a myšlení jejich přijdou, shromáždím všecky národy a jazyky. I přijdou, a uzří slávu mou.

A když přišel den padesátý, byli všickni spolu na jednom místě.

I stal se rychle zvuk s nebe, jako přicházejícího větru prudkého, a naplnil všecken dům, kdež seděli.

I ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň, kterýžto posadil se na každém z nich.

I naplněni jsou všickni Duchem svatým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati.

Byli pak v Jeruzalémě přebývající Židé, muži nábožní, ze všelikého národu, kterýž pod nebem jest.

A když se stal ten hlas, sešlo se množství a užasli se toho, že je slyšel jeden každý, ani mluví přirozeným jazykem jeho.

I děsili se všickni a divili se, řkouce jedni k druhým: Aj, zdaliž nejsou tito všickni, kteříž mluví, Galilejští?