Biblické verše o Hypocrisy

Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,

Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.

Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.

Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.

Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.

I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.

Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho.

Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou.

Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená.

Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,

Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?

Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.

Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.

Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.

Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.

K čemu jest mi množství obětí vašich? dí Hospodin. Syt jsem zápalných obětí skopců a tuků krmných hovad, a krve volků a beránků a kozlů nejsem žádostiv.

Že přicházíte, abyste se ukazovali přede mnou, kdož toho z ruky vaší hledal, abyste šlapali síně mé?

Nepřinášejte více oběti oklamání. Kadění v ohavnosti mám, novměsíců a sobot a svolávání nemohu trpěti, (nepravost jest), ani shromáždění.

Novměsíců vašich a slavností vašich nenávidí duše má; jsou mi břemenem, ustal jsem, nesa je.

Protož, když rozprostíráte ruce vaše, skrývám oči své před vámi, a když množíte modlitbu, neslyším; ruce vaše krve plné jsou.

Běda těm, kteříž hluboko před Hospodinem skrývají radu, jejichž každý skutek děje se v temnostech, a říkají: Kdo nás vidí? A kdo nás šetří?

Převrácená myšlení vaše zdali nejsou podobná hlině hrnčířově? Zdali říká dílo o dělníku svém: Neučinil mne? A účinek říká-liž o učiniteli svém: Nerozuměl?

Nebudeť více nazýván nešlechetný šlechetným, a skrbný nebude slouti štědrým.

Proto že nešlechetný o nešlechetnosti mluví, a srdce jeho skládá nepravost, jak by provodil ošemetnost, a mluvil proti Hospodinu scestné věci, jak by znuzil duši lačného, a nápoj žíznivému odjal.

Slyštež to, dome Jákobův, kteříž se nazýváte jménem Izraelovým, a z vod Judových jste pošli, kteříž přisaháte ve jménu Hospodinovu, a Boha Izraelského připomínáte, však ne v pravdě, ani v spravedlnosti,