Biblické verše o Harlot

Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.

Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.

Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,

Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.

Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.

Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.

Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.

I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.

Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.

Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.

Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.

Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.

Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.

Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.

Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.

A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,

Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:

Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:

Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.

Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.

I stane se v ten den, že v zapomenutí bude Týrus za sedmdesáte let, jako za věk krále jednoho. Do skonání sedmdesáti let bude míti Týrus jako písničku nevěstky.

Vezmi harfu, obcházej město, ó nevěstko v zapomenutí daná, hrej dobře, zpívej dlouho, abys v pamět uvedena byla.