Biblické verše o Harlot

Tedy poslal král Jericha k Raab, řka: Vyveď muže, kteříž přišli k tobě, a vešli do domu tvého, nebo k vyšpehování vší země přišli.

(Pojavši pak žena ty dva muže, skryla je.) Kteráž odpověděla: Pravda jest, přišliť jsou ke mně muži, ale nevěděla jsem, odkud jsou.

A když bránu zavírati měli v soumrak, vyšli muži ti, a nevím, kam jsou šli; hoňte je rychle, nebo dostihnete jich.

Ale ona rozkázala jim vstoupiti na střechu, a skryla je v pazdeří lněném, kteréž byla skladla na střeše.

Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.

Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.

Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.

Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.

Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.

Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,

Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,

Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.

I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,

A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,

A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!

O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.

Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.

Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.

Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.

Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.

Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.

Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,

Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,

Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.

I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu: