Biblické verše o Astronomy: Sidereal phenomena

Tedy mluvil Jozue k Hospodinu v den, v kterýž dal Hospodin Amorejského v moc synům Izraelským, a řekl před syny Izraelskými: Slunce v Gabaon zastav se, a měsíc v údolí Aialon.

I zastavilo se slunce, a stál měsíc, dokudž nepomstil se lid nad nepřátely svými. Zdali není toho napsáno v knize Upřímého? Tedy stálo slunce u prostřed nebe, a nepospíchalo k západu, jako za jeden celý den.

Nebylo dne takového prvé ani potom, jako když vyslyšel Hospodin hlas člověka; nebo Hospodin bojoval za Izraele.

On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.

On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.

On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.

On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.

V tom, když tě zhasím, zakryji nebesa, a zasmušilé učiním hvězdy jejich; slunce mrákotou zastru, a měsíc nebude svítiti světlem svým.

Všecka světla jasná na nebesích zasmušilá učiním příčinou tvou, a uvedu tmu na zemi tvou, praví Panovník Hospodin.

V těch pak dnech, po soužení tom, slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého.

A hvězdy nebeské budou padati, a moci, které jsou na nebi, pohnou se.

A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.

I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se na poly.

A ukáži zázraky na nebi svrchu a znamení na zemi dole, krev a oheň a páru dýmovou.

Slunce obrátí se v temnost a měsíc v krev, prve než přijde den Páně veliký a zjevný.

I pohleděl jsem, když otevřel pečet šestou, a aj, země třesení veliké stalo se, a slunce učiněno jest černé jako pytel žíněný, a měsíc všecken byl jako krev.

A hvězdy nebeské padaly na zemi, podobně jako dřevo fíkové smítá s sebe ovoce své, když od velikého větru kláceno bývá.

A nebe se schovalo jako knihy zavřené, a všeliká hora i ostrovové z místa svého pohnuli se.

A vtom třetí anděl zatroubil, i spadla s nebe hvězda veliká, hořící jako pochodně, a padla na třetí díl řek a do studnic vod.

A jméno hvězdy té bylo Pelynek. I obrátil se třetí díl vod v pelynek, a mnoho lidí zemřelo od těch vod, nebo byly zhořkly.

Potom čtvrtý anděl zatroubil, i udeřena jest třetina slunce, a třetina měsíce, a třetí díl hvězd, takže se třetí díl jich zatměl, a třetina dne nesvítila, a též podobně i noci.

Potom anděl pátý zatroubil, i viděl jsem, ano hvězda s nebe spadla na zem; a dán jest tomu andělu klíč od studnice propasti.

Kterýžto otevřel studnici propasti. I vyšel dým z studnice jako dým z peci veliké, i zatmělo se slunce i povětří pro dým studnice.

Viděl jsem jiného anděla silného, sstupujícího s nebe, oděného oblakem, a duha na hlavě jeho byla, a tvář jeho jako slunce, a nohy jeho jako sloupové ohniví.

A v ruce své měl knížky otevřené. I postavil nohu svou pravou na moři a levou na zemi.