Skip to content

Biblické verše o Apostles

90 veršů · 11 aspektů

Klíčové biblické verše

Filtrovat podle knihy
  1. A když byl den, povolal učedlníků svých, a vyvolil z nich dvanácte, kteréž i apoštoly nazval.

  2. (Šimona, kterémuž také dal jméno Petr, a Ondřeje bratra jeho, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje,

  3. Matouše a Tomáše, Jakuba syna Alfeova, a Šimona, kterýž slove Zelótes,

  4. Judu bratra Jakubova, a Jidáše Iškariotského, kterýž pak byl zrádce.)

  5. I svolav Ježíš dvanácte učedlníků svých, dal jim sílu a moc nad všelikým ďábelstvím, a aby neduhy uzdravovali.

  6. I poslal je, aby kázali království Boží, a uzdravovali nemocné.

  7. A řekl jim: Nic nebeřte na cestu, ani hůlky, ani mošny, ani chleba, ani peněz, ani po dvou sukních mívejte.

  8. A do kteréhožkoli domu vešli byste, tu zůstaňte, a odtud vyjděte.

  9. A kteříž by vás koli nepřijali, vyjdouce z města toho, také i ten prach z noh vašich vyrazte na svědectví proti nim.

  10. Složte vy v uších vašich řeči tyto, neboť Syn člověka bude vydán v ruce lidské.

  11. Ale oni nesrozuměli slovu tomu, a bylo před nimi skryto, aby nevyrozuměli jemu. A báli se ho otázati o tom slovu.

  12. A viděvše to učedlníci jeho, Jakub a Jan, řekli: Pane, chceš-li, ať díme, aby oheň sstoupil s nebe a spálil je, jako i Eliáš učinil?

  13. A obrátiv se Ježíš, potrestal jich, řka: Nevíte, čího jste vy duchu.

  14. Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.

  15. A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,

  16. Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.

  17. A on řekl jim: Jáť mám pokrm k jísti, kteréhož vy nevíte.

  18. Učedlníci pak mluvili vespolek: Zdali jemu kdo přinesl jísti?

  19. I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.

  20. Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.

  21. Tedy přišel k Šimonovi Petrovi. A on řekl jemu: Pane, ty mi chceš nohy mýti?

  22. Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Co já činím, ty nevíš nyní, ale potom zvíš.

  23. Dí jemu Petr: Nebudeš ty mýti noh mých na věky. Odpověděl jemu Ježíš: Neumyji-liť tebe, nebudeš míti dílu se mnou.

  24. Dí jemu Tomáš: Pane, nevíme, kam jdeš. A kterak můžeme cestu věděti?

  25. Dí jemu Ježíš: Já jsem cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.