Přejít k obsahu

God

11,427 veršů · 2 členů rodiny

Verše zmiňující God

Filtrovat podle knihy
  1. Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.

  2. I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.

  3. On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.

  4. Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.

  5. A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.

  6. Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.

  7. A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,

  8. Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?

  9. Nebo všickni tito z toho, což jim zbývalo, dali dary Bohu, tato pak z své chudoby všecku živnost svou, kterouž měla, uvrhla.

  10. Takž i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, věztež, že blízko jest království Boží.

  11. Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.

  12. Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.

  13. A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,

  14. Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.

  15. Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.

  16. I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem.

  17. Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali o ně los.

  18. I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť jest spomáhal, nechať nyní pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený.

  19. A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ty se ani Boha nebojíš, ješto jsi v témž odsouzení?

  20. A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel.

  21. A vida centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl.

  22. Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýžto také očekával království Božího,

  23. Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,

  24. A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.

  25. A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.