God

Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.

Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.

Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.

Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.

A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.

Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.

A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.

Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.

Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,

Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.

Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,

Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.

Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.

Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.

Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. [ (Psalms 44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. ]

Vyneslo srdce mé slovo dobré, vypravovati budu písně své o králi, jazyk můj jako péro hbitého písaře.

Střely tvé jsou ostré, padati budou od nich před tebou národové, proniknou až k srdci nepřátel královských.

Trůn tvůj, ó Bože, jest věčný a stálý, berla království tvého jestiť berla nejupřímější.

Miluješ spravedlnost, a nenávidíš bezbožnosti, protož pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad účastníky tvé.

Mirra, aloe a kassia, všecka roucha tvá voní z paláců, z kostí slonových vzdělaných, nad ty, jenž tě obveselují.

Slyšiž, dcerko, a viz, a nakloň ucha svého, a zapomeň na lid svůj a na dům otce svého.

Přednímu kantoru z synů Chóre, píseň na alamot.

Byť i ječely, a kormoutily se vody jeho, a hory se rozrážely od dutí jeho. Sélah.

Potok a pramenové jeho obveselují město Boží, nejsvětější z příbytků Nejvyššího.

Bůh jest u prostřed něho, nepohneť se; přispějeť jemu Bůh na pomoc hned v jitře.