Matouš 22:1-22
1
I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
2
Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
3
I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
4
Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
5
Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
6
Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
7
A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
8
Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
9
Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
10
I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
11
Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
12
I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
13
Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
14
Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
15
Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
16
I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
17
Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
18
Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
19
Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
20
I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání?
21
Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
22
To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
Settings