Jób 29:7-17

Jóbova spravedlnost a úcta v městské bráně

Jób 29:7-17
7
Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
8
Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
9
Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10
Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11
Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12
Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13
Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14
V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15
Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16
Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17
A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
Číst Celou Kapitolu 29
Settings

Reading Style

Typeface

Font Size 19px

Reading Width 45 chars

Options