Biblické verše o Jacob

Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho.

Rozpomínejte se ustavičně na smlouvu jeho, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení,

Kterouž učinil s Abrahamem, a na přísahu jeho Izákovi.

A vystavil ji Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,

Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za provazec vládařství vašeho,

Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,

Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho,

I přišel k městu Samařskému, kteréž slove Sichar, vedle popluží, kteréž byl dal Jákob Jozefovi, synu svému.

Byla pak tu studnice Jákobova. Protož ustav na cestě Ježíš, posadil se tak na studnici. A bylo již okolo šesté hodiny.

I přišla žena z Samaří vážiti vody. Kteréžto řekl Ježíš: Dej mi píti.

(Nebo učedlníci jeho byli odešli do města, aby nakoupili pokrmů.)

I řekla jemu žena ta Samaritánka: Kterakž ty, jsa Žid, žádáš ode mne nápoje od ženy Samaritánky? (Nebo neobcují Židé s Samaritány.)

Odpověděl Ježíš a řekl jí: Kdybys znala ten dar Boží, a věděla, kdo jest, kterýž praví tobě: Dej mi píti, ty bys prosila jeho, a dalť by tobě vody živé.

I dí jemu žena: Pane, aniž máš, čím bys navážil, a studnice jest hluboká. Odkudž tedy máš tu vodu živou?

Zdaliž jsi ty větší nežli otec náš Jákob, kterýž nám dal tuto studnici, a sám z ní pil, i synové jeho, i dobytek jeho?

Odpověděl Ježíš a řekl jí: Každý, kdož pije vodu tuto, žízniti bude opět.

Ale kdož by se napil vody té, kterouž já dám jemu, nežíznil by na věky, ale voda ta, kterouž já dám jemu, bude v něm studnicí vody prýštící se k životu věčnému.

Řekla jemu žena: Pane, dej mi té vody, ať bych nežíznila, ani chodila sem vážiti.

Řekl jí Ježíš: Jdi, zavolej muže svého, a přijď sem.

Odpověděla žena a řekla: Nemám muže. Dí jí Ježíš: Dobřes řekla: Nemám muže.

Nebos pět mužů měla, a nyní kteréhož máš, není tvůj muž. To jsi pravdu pověděla.

Řekla jemu žena: Pane, vidím, že jsi ty prorok.

Otcové naši na této hoře modlívali se, a vy pravíte, že v Jeruzalémě jest místo, kdežto náleží se modliti.

Dí jí Ježíš: Ženo, věř mi, žeť jde hodina, kdyžto ani na této hoře, ani v Jeruzalémě nebudete se modliti Otci.

Vy se modlíte, a nevíte, čemu; my se pak modlíme, čemuž víme, nebo spasení z Židů jest.