Biblické verše o Idleness

Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?

Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,

V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.

K nouzi přivodí ruka lstivá, ruka pak pracovitých zbohacuje.

Kdo shromažďuje v létě, jest syn rozumný; kdož vyspává ve žni, jest syn, kterýž hanbu činí.

Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého,

A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená.

Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,

V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.

Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.

Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.

Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.

Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.

Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim: Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce?

Řkou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdětež i vy na vinici mou, a což by bylo spravedlivého, vezmete.

A jiný přišel, řka: Pane, aj, teď hřivna tvá, kterouž jsem měl složenou v šátku.

Nebo jsem se bál tebe, ješto jsi člověk přísný; béřeš, čeho jsi nepoložil, a žneš, čeho jsi nerozsíval.

I řekl jemu: Z úst tvých soudím tebe, služebníče zlý. Věděl jsi, že jsem já člověk přísný, bera, což jsem nepoložil, a žna, čehož jsem nerozsíval.

I pročes tedy nedal peněz mých na stůl, a já přijda, byl bych je vzal i s požitky?

I řekl těm, kteříž tu stáli: Vezměte od něho hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven.

I řekli jemu: Pane, máť deset hřiven.

Nebo i když jsme byli u vás, to jsme vám předkládali: Kdož nechce dělati, aby také nejedl.

Slyšímeť zajisté, že někteří mezi vámi chodí nezpůsobně, nic nedělajíce, ale v neužitečné věci se vydávajíce.