Biblické verše o Humility

Tedy všed král David, posadil se před Hospodinem a řekl: Kdo jsem já, Panovníče Hospodine, a jaký jest dům můj, že jsi mne přivedl v ta místa.

Nýbrž ještěť se to málo vidělo, Panovníče Hospodine, že jsi také mluvil i o domu služebníka svého na dlouhé časy, ješto jest to povaha lidská, Panovníče Hospodine.

Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?

A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?

Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?

Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.

Hle, ani měsíc nesvítil by, ani hvězdy nebyly by čisté před očima jeho,

Nadto pak smrtelný člověk, jsa jako červ, a syn člověka, jako hmyz.

Čili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?

Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se.

Vyslýchejž, prosím, když bych koli mluvil; když bych se tebe tázal, oznamuj mi.

Tolikoť jsem slýchal o tobě, nyní pak i oko mé tě vidí.

Pročež mrzí mne to, a želím toho v prachu a v popele.

Z úst nemluvňátek a těch, jenž prsí požívají, mocně dokazuješ síly z příčiny svých nepřátel, abys přítrž učinil protivníku a vymstívajícímu se.

Když spatřuji nebesa tvá, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kteréž jsi tak upevnil, říkám:

Píseň stupňů, Davidova. Hospodine, nepozdvihlotě se srdce mé, ani se povýšily oči mé, aniž jsem se vydal v věci veliké, aneb vyšší nad to, než mi náleží.

Zdali jsem nepoložil a neupokojil duše své, jako dítě ostavené od matky své? Ostavenému podobná byla ve mně duše má.

Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?

Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.

Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.

Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.

Jistě žeť jsem hloupější nad jiné, tak že rozumnosti člověka obecného nemám,

Aniž jsem se naučil moudrosti, a umění svatých neumím.

Vím, Hospodine, že není v moci člověka cesta jeho, aniž jest v moci muže toho, kterýž chodí, aby spravoval krok svůj.

Kárej mne, Hospodine, však milostivě, ne v hněvě svém, abys nesetřel mne.