Biblické verše o Beasts

A však z těch, kteráž přežívají, a z těch, kteráž kopyta rozdělená mají, nebudete jísti, jako velblouda; nebo ač přežívá, ale kopyta rozděleného nemá, nečistý vám bude.

Ani králíka, kterýž ač přežívá, ale kopyta rozděleného nemá, nečistý vám bude.

Ani zajíce; nebo ač přežívá, ale kopyta rozděleného nemá, nečistý vám bude.

Tolikéž ani svině; nebo ač má rozdělené kopyto, tak že se rozdvojuje, ale nepřežívá, nečistá bude vám.

Masa jejich nebudete jísti, ani těla jejich mrtvého se dotýkati, nečistá budou vám.

A viduci oslice anděla Hospodinova, padla pod Balámem; pročež rozhněval se velmi Balám, a bil oslici kyjem.

I otevřel Hospodin ústa oslice, a řekla Balámovi: Cožť jsem učinila, že již po třetí mne biješ?

Řekl Balám k oslici: To, že jsi mne v posměch uvedla. Ó bych měl meč v rukou, jistě bych tě již zabil.

Odpověděla oslice Balámovi: Zdaliž nejsem oslice tvá? Jezdíval jsi na mně, jak jsi mne dostal, až do dnes; zdaliž jsem kdy obyčej měla tak činiti tobě? Kterýž odpověděl: Nikdy.

V tom otevřel Hospodin oči Balámovy, i uzřel anděla Hospodinova, an stojí na cestě, maje meč dobytý v ruce své; a nakloniv hlavy, poklonu učinil na tvář svou.

I mluvil k němu anděl Hospodinův: Proč jsi bil oslici svou po třikrát? Aj, já vyšel jsem, abych se protivil tobě; nebo uchýlil jsi se s cesty přede mnou.

Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?

Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.

Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.

To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.

Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?

Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.

Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.

Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,

Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.

S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.

Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.

Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.

Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.

Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.