Přejít k obsahu

Jesus

3,872 veršů · 6 členů rodiny

Známý také jako: Jesus Christ, Immanuel, Emmanuel, Christ

Verše zmiňující Jesus

Filtrovat podle knihy
  1. Nebo kdož by koli činil vůli Boží, tenť jest bratr můj, i sestra, i matka má.

  2. A opět počal Ježíš učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podle moře.

  3. I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:

  4. I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.

  5. A když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.

  6. I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství všecko se děje,

  7. I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte?

  8. Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.

  9. I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.

  10. I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi.

  11. I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme?

  12. A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.

  13. A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko.

  14. I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu.

  15. A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.

  16. A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme?

  17. I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.

  18. I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry?

  19. I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?

  20. A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého.

  21. Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,

  22. A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.

  23. (Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)

  24. I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, neb jest nás mnoho.

  25. I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.