Jób20

Sófar kárá Jóba a vyslovuje zásadu

Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:

Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,

Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.

Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,

Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?

Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,

Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?

Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.

Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.

Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.

Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.

A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;

Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:

Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.

Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.

Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.

Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.

Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.

Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.

Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.

Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.

Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.

By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.

Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.

Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.

Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.

Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.

Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.

Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.

Use ← → arrow keys to navigate