Jób18

Bildad kárá Jóbova slova

Odpovídaje pak Bildad Suchský, řekl:

Dokudž neučiníte konce řečem? Pomyslte na to, a potom mluviti budeme.

Proč jsme počteni za hovada? Oškliví jsme jemu, jakž sami vidíte.

Ó ty, jenž hubíš život svůj zůřením svým, zdaliž pro tebe opuštěna bude země, a odsedne skála z místa svého?

Anobrž světlo bezbožných uhašeno bude, aniž se blyštěti bude jiskra ohně jejich.

Světlo se zatmí v stánku jeho, a lucerna jeho v něm zhasne.

Ssouženi budou krokové síly jeho, a porazí jej rada jeho.

Nebo zapleten jest do síti nohami svými, a v zamotání chodí.

Chytí ho za patu osídlo, a zmocní se ho násilník.

Skrytať jest při zemi smečka jeho, a léčka jeho na stezce.

Odevšad hrůzy jej děsiti budou a dotírati na nohy jeho.

Hladovitá bude síla jeho, a bída pohotově při boku jeho.

Zžíře žily kůže jeho, zžíře oudy jeho kníže smrti.

Uchváceno bude z stánku jeho doufání jeho, a to jej přivede k králi strachů.

V stánku jeho hrůza bydleti bude, ač nebyl jeho; posypáno bude obydlí jeho sirou.

Od zpodku kořenové jeho uschnou, a svrchu osekány budou ratolesti jeho.

Památka jeho zahyne z země, aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích.

Vyženou ho z světla do tmy, anobrž z okršlku zemského vypudí jej.

Nepozůstaví ani syna ani vnuka v lidu svém, ani jakého ostatku v příbytcích svých.

Nade dnem jeho zděsí se potomci, a přítomní strachem podjati budou.

Takovýť jest zajisté způsob nešlechetného, a takový cíl toho, kterýž nezná Boha silného.

Use ← → arrow keys to navigate