Jób 30:1-15 (BKR) | TrulyRandomVerse

1

Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

2

Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

3

Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

4

Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

5

Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

6

Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

7

V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

8

Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

9

Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

10

V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

11

Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

12

Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

13

Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

14

Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

15

Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

Jób 30:1-15