Biblické verše o The, Are Compared To Wicked

Jejichž obyvatelé mdlí byli, předěšení a zahanbení, byvše jako bylina polní a zelina vzcházející, jako tráva na střechách, a jako osení rzí zkažené, prvé než by dorostlo obilí.

Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.

Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.

Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?

Ne takť budou bezbožní, ale jako plevy, kteréž rozmítá vítr.

Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.

Najdeť ruka tvá všecky nepřátely své, dosáhne pravice tvá těch, kteříž tě nenávidí.

Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

Nebo jako tráva v náhle podťati budou, a jako zelená bylina uvadnou.

Viděl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom.

Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.

Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež.

Povstane Bůh, a rozprchnou se nepřátelé jeho, a utekou od tváři jeho ti, kteříž ho mají v nenávisti.

Neboť jsou řekli: Uvažme se dědičně v příbytky Boží.

Člověk hovadný nezná toho, aniž blázen rozumí tomu,

Nechať jsou jim podobni, kteříž je dělají, a kdožkoli v nich doufají.

Ssuli se na mne jako včely, však zhasli jako oheň z trní: nebo ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je.

Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.

Jakož pomíjí vichřice, tak nestane bezbožníka, spravedlivý pak jest základ stálý.

Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.

Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.

Budete zajisté jako dub, s něhož lístí prší, a jako zahrada, v níž vody není.

Pro hněv Hospodina zástupů zatmí se země, a ten lid bude jako pokrm ohně. Žádný ani bratra svého šanovati nebude,

Ty pak zavržen jsi od hrobu svého jako ratolest ohyzdná, a roucho zbitých, ukrutně zraněných, kteříž se dostávají do jámy mezi kamení, a jako mrcha pošlapaná.

Aj, Panovník Hospodin spomáhati mi bude. Kdož jest, ješto by mne potupil? Aj, všickni takoví jako roucho zvetšejí, mol sžíře je.