Biblické verše o Formalism

Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.

Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.

Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.

Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.

Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.

Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?

Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;

A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.

Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé.

Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou.

Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.

I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.

K čemu jest mi množství obětí vašich? dí Hospodin. Syt jsem zápalných obětí skopců a tuků krmných hovad, a krve volků a beránků a kozlů nejsem žádostiv.

Že přicházíte, abyste se ukazovali přede mnou, kdož toho z ruky vaší hledal, abyste šlapali síně mé?

Nepřinášejte více oběti oklamání. Kadění v ohavnosti mám, novměsíců a sobot a svolávání nemohu trpěti, (nepravost jest), ani shromáždění.

Novměsíců vašich a slavností vašich nenávidí duše má; jsou mi břemenem, ustal jsem, nesa je.

Protož, když rozprostíráte ruce vaše, skrývám oči své před vámi, a když množíte modlitbu, neslyším; ruce vaše krve plné jsou.

Nebo praví Pán: Proto že lid tento přibližuje se ústy svými, a rty svými ctí mne, srdce pak své vzdaluje a bázeň jejich, již se mne bojí, jest z přikázaní lidských pošlá:

Z té příčiny, aj, já také divně zajdu s lidem tímto, divně, pravím, a zázračně. I zahyne moudrost moudrých jeho, a opatrnost opatrných jeho vymizí.

Běda těm, kteříž hluboko před Hospodinem skrývají radu, jejichž každý skutek děje se v temnostech, a říkají: Kdo nás vidí? A kdo nás šetří?

Převrácená myšlení vaše zdali nejsou podobná hlině hrnčířově? Zdali říká dílo o dělníku svém: Neučinil mne? A účinek říká-liž o učiniteli svém: Nerozuměl?

Nenávidím, zavrhl jsem svátky vaše, aniž sobě chutnám slavností vašich.

Nebo budete-li mi obětovati zápaly a suché oběti vaše, neoblíbím jich, a na pokojné oběti krmného dobytka vašeho nepopatřím.

Odejmi ode mne hluk písní svých, ani hudby louten vašich nechci poslouchati.

Čímž předejdu Hospodina? Skloniti-liž se mám před Bohem nejvyšším? Předejdu-liž ho zápaly, volky ročními?