The Life of Jesus

I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.

A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.

A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se.

A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.

I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali.

A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.

V těch dnech když opět velmi veliký zástup byl s ním, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim:

Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli.

A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli.

Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti?

I otázal se jich: Kolik chlebů máte? A oni řekli: Sedm.

I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup.

A měli také rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti.

I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů.

Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I rozpustil je.

Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských.

I vyšli farizeové a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho.

A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto.

A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se přes moře.

I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí.

Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Herodesova.

I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme.

A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani rozumíte? Ještě máte oslepené srdce vaše?

Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte,

Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? A kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte.