Jób28

Lidské umění dobývat poklady země

Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.

Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.

Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.

Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.

Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.

V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,

K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,

Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.

K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.

Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.

Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.

Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?

Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.

Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.

Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.

Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.

Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.

Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.

Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.

Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?

Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.

Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.

Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.

Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,

Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.

On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.

Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji,připravil ji, a vystihl ji.

Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.

Use ← → arrow keys to navigate