Jób12

Jób kárá pýchu svých přátel

1
Odpověděv pak Job, řekl:
2
V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
3
I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
4
Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
5
Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
6
Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.

Příroda svědčí o Boží vládě

7
Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
8
Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
9
Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
10
V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
11
Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
12
Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.

Boží neovladatelné svrchovanosti

13
Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
14
Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
15
Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
16
U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
17
On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
18
Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
19
On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
20
On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
21
On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
22
On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
23
On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
24
On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
25
Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
Use ← → arrow keys to navigate
Settings

Reading Style

Typeface

Font Size 19px

Reading Width 45 chars

Options