Biblické verše o Vanity

Toběť jest to ukázáno, abys věděl, že Hospodin jest Bůh, a že není jiného kromě něho.

A opovrhli ustanovení jeho i smlouvu jeho, kterouž učinil s otci jejich, i osvědčování jeho, kterýmiž se jim osvědčoval, a odešli po marnosti, a marní učiněni jsou, následujíce pohanů, kteříž byli vůkol nich, o nichž jim byl přikázal Hospodin, aby nečinili jako oni.

Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.

Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?

Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.

Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.

Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?

Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

Když volám, vyslyš mne, Bože spravedlnosti mé. Ty jsi mi v úzkosti prostranství způsoboval, smiluj se nade mnou, a vyslyš modlitbu mou.

Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.

Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

Ten, kdož jest rukou nevinných, a srdce čistého, kdož neobrací duše své k marnosti, a nepřisahá lstivě.

S lidmi marnými nesedám, a s pokrytci v spolek nevcházím.

V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný.

Slova úst jeho jsou nepravá a lstivá, přestal srozumívati, aby dobře činil.

Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.

Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

Nepřátelé moji mluvili zle o mně, řkouce: Skoro-liž umřel, a zahyne jméno jeho?

Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?

Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah.

A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.

Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.

Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.

Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.