Biblické verše o Self-Examination

Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.

Vězte, žeť jest oddělil Hospodin sobě milého. Vyslyšíť mne Hospodin, když k němu volati budu.

Služebník tvůj zajisté jimi osvěcován bývá, a kdož jich ostříhá, užitek hojný má.

Zprubujž mne, Hospodine, a zkus mne, přepal ledví má i srdce mé.

I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.

Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.

A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.

Nejlstivější jest srdce nade všecko, a nejpřevrácenější. Kdo vyrozumí jemu?

Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.

Takto praví Hospodin zástupů: Přiložte srdce své k cestám svým.

I zarmoutivše se velmi, počali každý z nich říci jemu: Zdali já jsem, Pane?

A oni počali se rmoutiti a praviti jemu jeden každý obzvláštně: Zdali já jsem? A jiný: Zdali já?

A protož kdokoli jedl by chléb tento a pil z kalicha Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně.

Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí.

Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni.

Sami sebe zkušujte, jste-li u víře; sami sebe ohledujte. Čili sami sebe neznáte, že Ježíš Kristus jest v vás? Leč jste snad zavrženi.

Nebo zdá-li se komu, že by něco byl, nic nejsa, takového vlastní mysl jeho svodí.

Ale díla svého zkus jeden každý, a takť sám v sobě chválu míti bude, a ne v jiném.

Neb jeden každý své břímě ponese.

Nebo obviňovalo-liť by nás srdce naše, ovšemť Bůh, kterýž jest větší nežli srdce naše a zná všecko.

Nejmilejší, jestližeť by nás srdce naše neobviňovalo, smělou doufanlivost máme k Bohu.

A začež ho koli prosíme, béřeme od něho; nebo přikázání jeho ostříháme, a to, což jest libého před obličejem jeho, činíme.