Biblické verše o Prudence: General references

Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.

Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.

Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův.

Dobrý člověk slitovává se i půjčuje, a řídí své věci s soudem.

Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,

Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.

Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.

Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc.

Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.

Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému.

Podlé toho, jakž rozumný jest, chválen bývá muž, převráceného pak srdce bude v pohrdání.

Hněv blázna v tentýž den poznán bývá, ale opatrný hanbu skrývá.

Člověk opatrný tají umění, ale srdce bláznů vyvolává bláznovství.

Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.

Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.

Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.

Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.

Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.

Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.

Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.

Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.

Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.

Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.

Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.

Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění.