Biblické verše o Meteorology and Celestial Phenomena

I každé chrastiny polní, dříve než byla na zemi, i všeliké byliny polní, prvé než vzcházela; nebo ještě byl nedštil Hospodin Bůh na zemi, aniž byl který člověk, ješto by dělal zemi.

A aniž pára vystupovala z země, aby svlažovala všecken svrchek země.

Tedy odpověděl Izák otec jeho, a řekl k němu: Aj, v tučnostech země bude bydlení tvé a v rose nebeské s hůry;

On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.

Ontě roztáhl půlnoční stranu nad prázdnem, zavěsil zemi na ničemž.

Zavazuje vody v oblacích svých, aniž se trhá oblak pod nimi.

Sloupové nebeští třesou se a pohybují od žehrání jeho.

Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.

Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.

Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,

Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.

On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.

Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji,připravil ji, a vystihl ji.

Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,

Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.

(Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,

Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?

Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.

Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)

Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje. [ (Job 36:34) Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého. ]

Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.

Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.

Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.

Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.