God

Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,

Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,

Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?

Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?

Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.

Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.

Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl:

Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?

Čili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?

Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho.

Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich.

Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.

A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá.

Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj.

Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam.

Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho?

Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.

Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.

Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.

Tedy odpovídaje Job Hospodinu, řekl:

Vím, že všecko můžeš, a že nemůže překaženo býti tvému myšlení.

Vyslýchejž, prosím, když bych koli mluvil; když bych se tebe tázal, oznamuj mi.

Tolikoť jsem slýchal o tobě, nyní pak i oko mé tě vidí.

Stalo se pak, když odmluvil Hospodin slova ta k Jobovi, že řekl Hospodin Elifazovi Temanskému: Rozpálil se hněv můj proti tobě, a proti dvěma přátelům tvým, proto že jste nemluvili o mně toho, což pravého jest, tak jako služebník můj Job.