Prorokův hluboký osobní nářek

1

Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.

2

Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.

3

Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.

4

Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.

5

Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.

6

Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.

7

Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.

8

A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.

9

Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.

10

Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.

11

Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.

12

Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.

13

Postřelil ledví má střelami toulu svého.

14

Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.

15

Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.

16

Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.

17

Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,

18

A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.

19

A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,

20

Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.