Biblické verše o Sleep

Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.

Daremnéť jest vám ráno vstávati, dlouho sedati, a jísti chléb bolesti, poněvadž Bůh dává milému svému i sen.

Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?

Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,

A aj, bouře veliká stala se jest na moři, takže vlny přikrývaly lodí. On pak spal.

Řekl jim: Odejdětež; nebť neumřela děvečka, ale spí. I posmívali se jemu.

A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme?

I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať jest děvečka, ale spí.

A když se plavili, usnul. Tedy přišla bouře tuhého větru na jezero, a vlny lodí naplňovaly, takže v nebezpečenství byli.

Plakali jí pak všickni a kvílili. A on řekl: Neplačtež. Neumřelať, ale spíť.

To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.

I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.

Nebo jakož věříme, že Ježíš umřel a z mrtvých vstal, takť Bůh i ty, kteříž by zesnuli v Ježíšovi, přivede s ním.