Biblické verše o Self-Righteousness

A sebravše se proti Mojžíšovi a proti Aronovi, řekli jim: Příliště to již na vás; všecko zajisté množství toto, všickni tito svatí jsou, a u prostřed nich jest Hospodin. Pročež se tedy vyzdvihujete nad shromážděním Hospodinovým?

Neříkejž v srdci svém, když by je zapudil Hospodin Bůh tvůj od tváři tvé, řka: Pro spravedlnost mou uvedl mne Hospodin, abych dědičně obdržel zemi tuto, tak jako pro bezbožnost národů těch Hospodin vyhnal je od tváři tvé.

Ne pro spravedlnost svou a pravost srdce svého ty jdeš, abys dědičně obdržel zemi jejich, ale pro bezbožnost národů těch Hospodin Bůh tvůj vyhání je od tváři tvé, a aby splnil slovo, kteréž s přísahou zaslíbil otcům tvým, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.

Protož věziž, že ne pro spravedlnost tvou Hospodin Bůh tvůj dává tobě zemi tu výbornou, abys dědičně držel ji, poněvadž jsi lid tvrdé šíje.

Onť ostříhá noh svatých svých, ale bezbožní ve tmě umlknou; nebo ne v síle záleží síla člověka.

A když přišel Samuel k Saulovi, řekl jemu Saul: Požehnaný ty od Hospodina, vyplnil jsem slovo Hospodinovo.

Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,

Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.

Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,

Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.

Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.

Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,

Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.

V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.

Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.

Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.

By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.

Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?

Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.

Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.

Dokudž neučiníte konce řečem? Pomyslte na to, a potom mluviti budeme.

Proč jsme počteni za hovada? Oškliví jsme jemu, jakž sami vidíte.

Ó ty, jenž hubíš život svůj zůřením svým, zdaliž pro tebe opuštěna bude země, a odsedne skála z místa svého?

Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.