Biblické verše o Old Age

Ty pak půjdeš k otcům svým v pokoji; a pohřben budeš v starosti dobré.

Odpověděl Jákob Faraonovi: Dnů let putování mého sto a třidceti let jest; nemnozí a zlí byli dnové let života mého, a nedošli dnů let života otců mých, v nichž živi byli.

Byl pak Mojžíš ve stu a dvadcíti letech, když umřel, a nepošly oči jeho, aniž síla odešla od něho.

Ale Barzillai odpověděl králi: Jacíž jsou dnové věku mého, abych šel s králem do Jeruzaléma?

V osmdesáti letech jsem dnes. Zdaliž mohu rozeznati mezi dobrým a zlým? Zdaliž okušením rozezná služebník tvůj, co bych jedl a co bych pil? Zdaliž poslouchati mohu již hlasu zpěváků a zpěvakyní? Proč by tedy služebník tvůj déle býti měl břemenem pánu svému králi?

Maličko ještě půjde služebník tvůj za Jordán s králem; nebo proč by mi se takovou odplatou král odplacovati měl?

Nechť se navrátí, prosím, služebník tvůj, ať umru v městě svém, kdež jest hrob otce mého a matky mé. Aj, služebník tvůj Chimham půjde se pánem mým králem, jemuž učiníš, cožť se dobrého viděti bude.

I umřel v starosti dobré, pln jsa dnů, bohatství a slávy, a kraloval Šalomoun syn jeho místo něho.

Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.

K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.

Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.

Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.

Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.

I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.

Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.

Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.

Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.

I umřel Job, stár jsa a pln dnů.

Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.

Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.

Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.

Štípení v domě Hospodinově v síňcích Boha našeho kvésti budou.

Mládenci, též i panny, starci s dítkami,

Chvalte jméno Hospodinovo; nebo vyvýšeno jest jméno jeho samého, a sláva jeho nade všecku zemi i nebe.

Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.