Biblické verše o Lust

Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:

Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.

Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.

Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.

Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.

Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.

Ty pak věci za příklad nám býti mají k tomu, abychom nebyli žádostivi zlého, jako i oni žádali.

Protož nebuďte modláři, jako někteří z nich, jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hrali.

Nebo přijde čas, že zdravého učení nebudou přijímati, ale majíce svrablavé uši, podle svých vlastních žádostí shromažďovati sami sobě budou učitele.

A odvrátíť uši od pravdy, a k básněm obrátí.

Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.

Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.

Odkud pocházejí bojové a vády mezi vámi? Zdali ne odtud, totiž z libostí vašich, kteréž rytěřují v údech vašich?

Žádáte, a nemáte; závidíte sobě, a dychtíte po tom, což sobě zalibujete, a nemůžete dosáhnouti; bojujete a válčíte, avšak toho, oč usilujete, nemáte, protože neprosíte.

Prosíte, a nebéřete, protože zle prosíte, abyste na své libosti vynakládali.

Nebo všecko, což jest na světě, jako žádost těla, a žádost očí, a pýcha života, toť není z Otce, ale jest z světa.

A svět hyne i žádost jeho, ale kdož činí vůli Boží, ten trvá na věky.