Biblické verše o Law

Řka: Tatoť jest krev Zákona, kterýž vám Bůh vydal.

Ano i stánku i všech nádob k službě náležitých rovně též krví pokropil.

A téměř všecko podle Zákona krví očišťováno bývá, a bez krve vylití nebývá odpuštění vin.

Protož potřebí bylo, aby věcí nebeských příkladové těmi věcmi očišťováni byli, nebeské pak věci lepšími obětmi, nežli jsou ty.

Neboť nevšel Kristus do svatyně rukou udělané, kteráž by byla příklad s pravou svatyní se srovnávající, ale právě v nebe všel, aby nyní přítomný byl tváři Boží za nás.

Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz pravý těch věcí, jednostejnými, kteréž po všecka léta obětují, obětmi nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti.

Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, protože by již neměli žádného svědomí z hříchu ti, jenž obětují, jsouce jednou očištěni?

Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku.

Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.

Protož vcházeje na svět, dí: Obětí a darů nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.

Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil.

Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně), abych činil, ó Bože, vůli tvou.

Pověděv napřed: Že obětí a darů, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podle Zákona obětují), nechtěl jsi, aniž jsi jich oblíbil,

Tehdy řekl: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně) abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil.

V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.

A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů.

Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,

Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho.

Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty , kteříž posvěceni bývají.

Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prve pověděv:

Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,

Za tím řekl: A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.

Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť potřebí více oběti za hřích.

Nebo nepřistoupili jste k hmotné hoře a k hořícímu ohni, a k vichru, a k mrákotě, a k bouři,

A zvuku trouby a k hlasu slov, kterýžto hlas kdož slyšeli, prosili, aby k nim nebylo více mluveno.