- English
- King James KJV
- Complete Jewish CJB
- World English WEBM
- Berean Standard BSB
- American Standard ASV
- Geneva GNV
- Young's Literal YLT
- Douay-Rheims DRC
- International
- Shqip ALB
- العربية SVD
- বাংলা BN-IRV
- မြန်မာ Judson
- 简体文 CUV-S
- 繁體中文 CUV-T
- Čeština BKR
- Nederlands STVE
- Français LSG
- Deutsch SCH
- Ελληνικά Vamvas
- ગુજરાતી GU-IRV
- Hausa HCB
- עברית Hebrew
- हिन्दी HCV
- Magyar KAROLI
- Bahasa Indonesia INDO-TB
- Italiano Diodati
- 日本語 Kougo
- 한국어 Korean
- മലയാളം MAL
- मराठी MRCV
- Norsk DNB
- فارسی OPV
- Polski BG
- Português Almeida
- Română Cornilescu
- Русский Synodal
- Español RVG
- Kiswahili Neno
- Svenska SV1917
- Tagalog TAG-ADB
- தமிழ் TCV
- తెలుగు TSA
- ภาษาไทย THAI-KJV
- Українська Ohienko
- Tiếng Việt CADMAN
- Yorùbá YCB
Jób32
Listen to this chapter
0:00
0:00
Přátelé přestávají mluvit
1
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
Elihu ospravedlňuje svůj zásah
6
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
Elihuovo vnitřní nutkání mluvit
15
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16
Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
Use ← → arrow keys to navigate
Settings
Reading Style
Typeface
Font Size px
Reading Width chars
Options
Study Note