Vzbouření a modlářství na poušti

13

Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;

14

Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.

15

I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.

16

Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,

17

Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.

18

A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.

19

Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.

20

A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,

21

Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.

22

A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.

23

Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.

24

Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.

25

A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.

26

A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,

27

A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.

28

Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.

29

A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,

30

Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.

31

Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.

32

Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.

33

Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.