Podobenství o svatební hostině

1

I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:

2

Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.

3

I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.

4

Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.

5

Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.

6

Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.

7

A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.

8

Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.

9

Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.

10

I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.

11

Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.

12

I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.

13

Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

14

Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.

Reading Style

Typeface

Font Size 19px

Options