TRV
Jób 10:1-17
1
Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
2
Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
3
Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
4
Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
5
Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
6
Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
7
Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
8
Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
9
Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
10
Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
11
Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
12
Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
13
Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
14
Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
15
Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
16
Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
17
Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
Settings